"Stop hoping, start believeing." - Joe Jonas

"I don't believe that you can't fall in love with someone you never met. It's too bad, I don't believe it." - Nick Jonas

"Live at the top, like you're on the bottom." - Kevin Jonas

Pomozte jim!

Aj ty môžeš pomôcť
pomahejte-jim.blog.cz
kklg
*
Psia Dušička
pomipo.blog.cz
www.psiadusa.sk


UZDRAVME SVĚT!!!

Splnění snu díl 21.

29. června 2010 v 21:19 | Jonas super fan number one |  FanFictions
Další díl bude už i trochu akční a zase o nervy. Ale romantika bude.

Chovali jsme se oba zvláštně. Když jsme měli být někde sami, jeden nebo druhý odešel, nebavili jsme se spolu už vůbec, možná jsme prohodili ahoj. Ostatní věděli, že jsme se rozešli, to viděli. Byla jsem ráda, že jsem si s Nickem nebo Kevinem nebo Frankiem mohla promluvit. Ležela jsem v pokoji, kde jsme byli ubytovaní a Nick a Kevin seděli na křeslech. "A co chceš dělat?"zeptal se mě Kev." Je to ještě horší. Vůbec se spolu nebavíte." "Já nevím. Jsme zničený, ale nemáme odvahu si to vyříkat. Teď je ale důležitá tour nebo ne?" "Jasně, ale copak může probíhat normálně v takovýhle atmosféře? Nemůžete podávat žádný výkony," řekl Nick. "Přesně. Měli byste si to vyříkat. Jakkoli, ale nemůže být tour. Vždyť spolu nemusíte zase chodit, stačí abyste byli v pohodě jako kámoši." "Já vím. Ale to je právě ten problém." "Kdo se vlastně rozešel?" zeptal se Nick. "Joe. Říkal, že jsem pro něj hodně důležitá jako kamarádka. Ale proč se teda alespoň on nechová normálně? To mi neleze do hlavy." "Jo to nevim. Nepůjdeš ven? Můžeme vzít Elvise do parku. Nicku?" "Jo to můžeme. Alespoň se odreagujeme." "Proč ne?" souhlasila jsem.
Když jsme tam přišli byla tam nějaká hnědovlasá holka se štěnětem setra. Byl hrozně roztomilý. Šli jsme k ní. Poznala Nicka a Kevina. "Ahoj," řekl Nick. "Ahoj," řekla radostně,"Nicku a Kevine." "Oh, poznala jsi nás," řekl Kev. "Jasně, mám všechny vaše alba. Miluju vás." "Díky," poděkovali nastejno. "Tohle je Amy, naše kamarádka a fanynka." řekl Kev. "Ráda tě poznávám", řekla ona," máš takový štěstí." "Já taky. Jo to mám. Šla jsem za svým snem. Jak se jmenuješ ty?" "Já jsem Angela." Nemohla jsem si nevšimnout, že se Nickovi líbí. Se Sel nechodil. V tu chvíli jsem si vzpoměla na Tess. "Můžu si pohladit Elvise?" "Jasně, samozřejmě, jo," řekl rozpačitě Nick. Nejdřív si jí očuchal a zjevně se mu líbila tak si sedla na bobek a on jí olíznul. Potom na ní začal skákat a shodil jí na zem. Akorát se smála. "Elvisi!" napomenul ho Nick. "To je dobrý. Mě to nevadí. Lechtá to." Byla milá. "Kevine dostala jsem hlad půjdu támhle do cukrárny. Doprovodil bys mě Kevine?" řekla jsem "Hm, jo," řekl zmateně. Když jsme poodešli, vysvětlila jsem mu to: "Musel sis všimnout, že se mu líbí, tak je necháme osamotě." "Jo, to jsem si všimnul. Tak pojď."
"Hmm no jak se jmenuje tvůj pes?" zeptal se jí Nick. "Jasmine." "Jasmine. To je nádherný jméno." "Díky." "Projdem se?" navrhnul. "Hm, jo. Proč by ne. Můžou si hrát." "Jo, jasně. Tak jdem." "Jdem." Oba dva byli nervózní. "Jsi odsud?" zeptal se Nick. Teď jsme byli v Caracasu. "Ne, jsem z Los Angeles, jsem tu na prázdninách." "Oh, aha." V duchu se zaradoval. "Mám docela žízeň, půjdem si támhle koupit kolu?" zeptala se. "Kolu? Jo jasně kolu, jo." "Jasmine? Přines!" Hodila jí klacek. Nick se usmál a najednou spadnul na zem. "NICKU! Proboha Nicku co je s tebou! Pomozte mi někdo!" Šáhla mu do kapsy a vyndala inzulín. "Já jsem doktor, postarám se o něj," řekl nějaký starší pán. "Má cukrovku. Proboha udělejte něco!" řekla Angela s brekem. Ten doktor se o něj už postaral. "Asi pojedeme do nemocnice," řekl. "CO? To je na tom tak špatně?" "Ne, ne, to ne, klid, ale radši by se něj měli podívat. Věřte mi je v pořádku." "No nemluvíte tak." "Říkám, je v pořádku. Ah sanitka už jede." "Jestli to takhle půjde dál, můžete mě naložit taky," řekla Angela. "Uklidněte se, tohle je běžný lékařský postup. Je to váš kluk?" "Ne, jen kamarád. Musíte mě vzít s sebou. Jo a ještě druhýho kamoše a kámošku." "Jo nás," řekla jsem vyděšeným hlasem. "Vy jste tady?" divila se Angela. Stáli jsme vepředu v hloučku lidí, kteří se tam nahromadili. "Je někdo z vás rodina?" "Já jsem brácha," řekl Kev. "No dobrá, pojďte všichni."
V nemocnici byla děsná nálada. Věděli jsme, že to bude dobrý, ale kdo by byl v pohodě. Svírala jsem Kevinovu ruku. "To je dobrý," řekl šeptem. "Já vím. Jsi nejlepší kámoš na světě." Jen se mile usmál. V tom přišel doktor. "Tak, jak jsem říkal, je naprosto v pořádku, klidně tam můžete jít." Okamžitě jsme se všichni tři nahrnuli do pokoje. Seděl tam a byl připravený k odchodu. "NICKU!" řekli jsme nastejno a okamžitě jsme se k němu nahrnuli a obejmuli ho, že z toho spadnul. "Jo, jsem v pohodě. Můžete mě pustit?" řekl se smíchem. "Kde jsou Jasmine a Elvis?" zeptal se. "Na chodbě. Doktor je nás tam nechal přivázat," řekl Kevin. "Dobře tak jdeme domů?" řekl Nick. "Ach Nicku! Já jsem se tak příšerně bála, když si z ničeho nic spadnul na zem!" řekla Angela. "Díky. Prakticky jsi mi zachránila život nebo ne?" "No ani ne to ten doktor." Krásně se na ni usmál a vzal její ruku do dlaní. Jen se něj udiveně dívala. "Říkám díky," řekl mile. "Budete muset jít a pak se nikdy neuvidíme," řekla smutně. "Ale uvidíme. Dej mi číslo a uvidíš." "Dobře." Vyměnili si čísla a vůbec si nás nevšímali. Potom Nick vstal a dal jí lehce pusu na tvář. "Zatím ahoj." "Ahoj," odvětila. Šli jsme ještě pro psy a potom u vchodu se museli rozejít. Když šli po chodbě, tak se drželi za ruce a potom jsme šli my na jinou stranu, takže se drželi dokud se jim ruce nerozpojili. "Páni," řekla jsem. "Ani se neznáte a..." "Mám pocit, že jí znám celý život. Cítím to." "No potom se snad uvidíte," naposledy řekl Kev a potom jsme šli tichou chůzí do hotelu. Každý přemýšlel o svém.   
Od toho rozhovoru, který jsem měla s Kevinem a Nickem se s Joem a mnou nic nedělo. Bylo to stejný, ne-li horší. Jednou jsme všichni byli ve městě a Denise řekla ať já a Joe jdeme vybrat nějakou večeři a ostatní jdou nakupovat jiné jídlo. Po celou dobu jsme stejně nepromluvili ani slovo a říkali jen opravdu nutný věci. Když jsme nastejno dávali věci do košíku, dotkli jsme se a rychle ucukli. Potom jsme se na sebe zoufale podívali, jako bysme nemohli použít slova nebo spíš nesměli. To nejduležitější, odvaha, ta chyběla.
Pokračování příště

5467
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natušanda =) Natušanda =) | Web | 29. června 2010 v 21:23 | Reagovat
2 Nelly Nelly | Web | 29. června 2010 v 21:26 | Reagovat

Pěkné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama