"Stop hoping, start believeing." - Joe Jonas

"I don't believe that you can't fall in love with someone you never met. It's too bad, I don't believe it." - Nick Jonas

"Live at the top, like you're on the bottom." - Kevin Jonas

Pomozte jim!

Aj ty môžeš pomôcť
pomahejte-jim.blog.cz
kklg
*
Psia Dušička
pomipo.blog.cz
www.psiadusa.sk


UZDRAVME SVĚT!!!

Splnění snu díl 20.

27. června 2010 v 1:31 | Jonas super fan number one |  FanFictions
Den za dnem plynul a koncerty, byli čím dál tím lepší. Ale byli jsme už docela unavený z toho všeho. Joe byl na balkoně. "Jak je?" zeptala jsem se. "Jo, dobře, dobře," řekl nervózně. "Co se děje?" Evidentně měl starosti. "Nic, nic." "Ale ty víš, že mi to můžeš říct. Můžeš mi říct všechno." "Jo, já vím", odmlčel se, "ale tohle ne." řekl bolestně a napůl chladně a odešel. "Tohle není Joe," řekla jsem si pro sebe. Ale řekla jsem si, že mu to nechám projít hlavou a nebudu ho otravovat. "Amy?" přišel tam Kevin. "Jdeš do města?" byli jsme momentálně v New Orleans. Ta tour se táhla od L.A. do Houstonu, přes Kansas City, Chicago a do New Orleans, kde jsme byli. Potom na Floridu, na Haiti, do jižní Ameriky do Caracasu, do Georgetown, přes Atlantik do Afriky a tam do Tomboctou a Iskandaríji. Přes Středozemní moře do Evropy a tam do Řecka, přes Itálii, Španělsko a Portugalsko, do Francie, do Německa, do Česka a do Londýna. Tam končila celá tour. Byla to dlouhá tour. Potom bych přemýšlela, jestli se vrátím k nám nebo pojedu zpátky do Ameriky. Krom toho v Česku zůstaneme déle, kvůli mě. "Myslíš někam na nákupy?" zeptala jsem se. "Jo, jo. Když už jsme tady, pojďme si to užít!" "Tak jo, jdu. Nevíš co je s Joem?" prohodila jsem jen tak, když jsme se rozešli pryč. "Nemám ponětí."
Asi za dva dny jsme jeli na Floridu. Užili jsme si to tam. Jezdili jsme pořád dál a dál. Celou tu dobu se Joe choval divně. Ke všem ale hlavně ke mně. Nechápala jsem, co s ním je. Už se se mnou ani nebavil a s ostatními mluvil jenom nutně. Už jsem to nevydržela. Jednou když šel kolem mě, přitáhla jsem ho k sobě za košili. "Co to s tebou je?" zeptala jsem se narovinu. "Nic." řekl a chtěl jít pryč. "Ať tě to ani nenapadne. Vlastně ať tě ani nenapadne aby tě to napadlo. Vysvětli mi to. To nejsi ty Joe. Chováš se odměřeně, se mnou se nebavíš a jsi zničenej. Nepustím tě, dokud mi to neřekneš." "Já...já nemůžu." řekl zoufale. "Co to proboha může být?" říkala jsem si v duchu. "Proč mi to nechce říct?" "Ať je to cokoli, můžeš mi to říct." Chtěl se vykroutit, ale sevřela jsem ho ještě víc. "Cokoilv. Chápeš?" Konečně se trochu uvolnil. Oddechl si. "Mám ti to říct narovinu?" zeptal se konečně. "Jo," vyzvala jsem ho. "Neměj radost z toho, že ti to říkám, ale už jsem z toho, jak ti nechci ublížit vyřízenej. Tohle říkám všem holkám. Uvědomil jsem si asi, že pro mě znamenáš hodně. Ale jako nejlepší kamarádka. Ty víš, kam tím mířím. Nechtěl jsem tě ranit, ale sama si chtěla vědět, co se děje. Nevím proč jsem se choval takhle a neměl odvahu ti to říct. Je mi to líto. Asi je ti hrozně, že jo?" "Ne, víš ani ne. Spíš jsem ráda za to, že jsi mi to řekl. Potom se budu cítit hrozně, ale s tím nic neuděláš. Jsi nejlepší člověk jakýho znám. Spolu s tvými bratry. Můžu tě...kamarádsky obejmout?" "Jo." Bylo to jenom "jo", ale mě to znělo jako nejkrásnější melodie. Takhle mile už nepromluvil hodně dlouho. To obejmutí bylo víc než kamarádské. Z obou stran. Jako bysme se loučili s tím citem, kterému se říká láska. Věděla jsem, že ho nepřestanu milovat. Ale co jsem měla dělat? Stáli jsme tam v pevném sevření, asi tak dvě minuty. Potom jsme se pustlili a šli jsme každý na druhou stranu. Já jsem chvíli šla a pak jsem myslela, že vyběhnu nahoru a propuknu v hysterický pláč, ale nestalo se to. Klidně jsem šla nahoru a pustila si do uší hudbu JB. Necítila jsem se tak hrozně jak bych čekala.
Pokračování příště

46567
45678899
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama