"Stop hoping, start believeing." - Joe Jonas

"I don't believe that you can't fall in love with someone you never met. It's too bad, I don't believe it." - Nick Jonas

"Live at the top, like you're on the bottom." - Kevin Jonas

Pomozte jim!

Aj ty môžeš pomôcť
pomahejte-jim.blog.cz
kklg
*
Psia Dušička
pomipo.blog.cz
www.psiadusa.sk


UZDRAVME SVĚT!!!

Všechno je to o důvěře 1. část

31. května 2010 v 19:02 | Jonas super fan number one |  FanFictions
Nová povídka.
S rodinou Jonasů se znám od dětsví.  Když mi bylo sedm nastěhovali jsme se sem. Nikdy nezapomenu na první den, kdy jsem se s nimi potkala. Šli jsme se jim představit jako noví sousedi. Rodiče mi už řekli, že tam budou bydlet tři kluci ve věku skoro jako já. Nebyla jsem nadšená. Chtěla bych tam spíš holku. Nikdy by mě nenapadlo, že z toho bude přátelství na celý život. Zazvonili jsme a čekali. "Přejete si?" otevřela zřejmě mamka těch tří kluků. "Dobrý den. My jsme vaši noví sousedi. Dneska jsme se přistěhovali," řekla mamka. "Těší mě. Já jsem Denise. Kluci pojďte se seznámit!" Přiběhli tři kluci, kteří vypadali, že jsou úplně v pohodě stejně jako jejich mamka. "Dobrý den," řekli jednohlasně. "Ahoj," řekl mi ten prostřední z nich. "Ahoj," odvětila jsem nesměle. Potom přišel ještě jejich táta. Byl taky v pohodě. Když jsme se konečně všichni pozdravili, tak nám nabídli pomoc, kdyby jsme cokoliv potřebovali. "Děkujeme." řekl taťka. Když jsme odešli vynášet věci z auta mamka se mě zeptala: "Tak co? Co říkáš na sousedy?" "Jsou příjemný." "Taky se mi zdají. Nechtěla by ses skamarádit s těma klukama?" "Možná." zamumlala jsem. Další den za mnou sami přišli, jestli chci ukázat město. Souhlasila jsem. Potom jsme si povídali. Řekli jsme si něco o sobě. Zjistila jsem, že milují hudbu stejně jako já. Učili se i na nástroje. Ten nejstarší z nich se jmenoval Kevin, prostřední Joe a nejmladší Nick. Byli to vážně nejhodnější kluci, jaký jsem kdy potkala. Rozdávali radost všude kam vešli. Nebo alespoň měl člověk s nimi takový pocit. Šli jsme na zmrzlinu a asi za hodinu jsme se vrátili, ano teď už jsem tomu říkala domov.
Teď už je mi 17 a jsme nejlepší kámoši. Kev, Joe a Nick už jsou Jonas Brothers. Mají už i bráchu Frankieho, Kevin má Dani a Nick má Elvise. Šla jsem jednou k nim na návštěvu a když jsem odcházela, zastavil mě jeden týpek. Byl to novinář. Ptal se mě, jestli tam bydlí Jonas Brothers a že by měl pár otázek. Řekla jsem mu, že mu nic neřeknu. "Takže tu bydlí?" zeptal se. "Když řeknu, že vám nic neřeknu, neznamená to, že tu bydlí," řekla jsem mu na to,"a jestli to u vás takhle chodí, tak jste pěkně pitomí. Nesnáším novináře. Nemaj city."  "Za to máme výdrž. Nepřestaneme pronásledovat hvězdy. Živí nás to. Takže si už zjistim, jestli tu bydlí nebo ne." Dost mě to vytočilo, protože jsem samozřejmě nechtěla, aby je našel a prudil je.
To odpoledne za mnou přišli Joe, Nick a Kevin. "Co ti chtěl ten novinář?" zeptal se Kev. "No chtěl vědět, jestli tam bydlíte nebo ne. Řekla jsem, že mu nic neřeknu a on, že si to zjistí." "Vážně si mu nic neřekla?" ujišťoval se Nick. "Né," řekla jsem," nikdy bych vás neprozradila." "Jo, to víme." řekl Joe. "Ale přesto se musíme zeptat. To musíš chápat. Bylo by pro nás hrozný, kdyby nás pronásledovali papparazzi." "To já všechno vím. A proto říkám, že bych vás nezradila."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama