"Stop hoping, start believeing." - Joe Jonas

"I don't believe that you can't fall in love with someone you never met. It's too bad, I don't believe it." - Nick Jonas

"Live at the top, like you're on the bottom." - Kevin Jonas

Pomozte jim!

Aj ty môžeš pomôcť
pomahejte-jim.blog.cz
kklg
*
Psia Dušička
pomipo.blog.cz
www.psiadusa.sk


UZDRAVME SVĚT!!!

Splnění snu díl 15.

26. dubna 2010 v 19:31 | Jonas super fan number one |  FanFictions
Už to vědělo i spousta celebrit. Demi a Dani samozřejmě taky. Dostávali jsme dopisy a vzkazy od fanoušků i od hvězd. Například Miley napsala, že si moc přeje aby to dobře dopadlo a je jí to hrozně líto. Dokonce i Barack Obama napsal. Zavolali nám i Billy, Sharon a Ashley. Byli z toho zničený stejně jako my. Ash si Jonas Brothers oblíbila, takže to pro ní byla velká rána a nervy. Nevěděli jsme co dělat. Nick dokonce dostal nápad, že naučí Elvise stopovat. Ale to by nám nejspíš nepomohlo. Mohl být kdekoliv. Přece ho to ale začal učit. Potřeboval se nějak odreagovat, stejně jako my.
Zločinec nám volal každý den a vždycky jeho hlas zněl tak děsně, bezcitně a mrazivě. Jednou zase zavolal. "Ahoj." řekl jízlivě. Neodpověděli jsme. "No tak. Kde je vychování?" Měla jsem sto chutí říct mu něco od plic, ale fakt jsem neměla sílu. Navíc jsem se o Joea tak bála. "No dobře, tak nezdravte no. Tak Joe. Chtěl bys pryč?" "Myslíš si že když mi neustále vyhrožuješ že se tě bojim? Nikdy mi nic nemůžeš udělat. Protože neděláš." "A mám toho dost!" Slyšeli jsme že vstal ze židle a někam šel. Po chvíli jsme uslyšeli výstřel. Nemohli jsme strachy promluvit. "Tak? Co teď? Už nejsi takovej hrdina co? Mám tu bouchačku tak seš zticha viď?" Vystřelil jenom do vzduchu. Ale měl zbraň. To nebylo dobrý. "Tak co? Už se bojíš? Bojíš se? Řekni že jo!" "Jo." řekl Joe tak jak jsem ho nikdy neslyšela mluvit. Třesoucím se hlasem ze strachu. "No vida. Konečně máš taky respekt. Co teď uděláme?" Zase vystřelil do vzduchu. "JOE!" už jsem se neovládla. "Amy?" "JOE! Jsi v pořádku?" "Jo jsem. Nebojte se." "Á no jó. Já na vás úplně zapoměl. Měli jste strach co? Měli? Já vím že měli takže po vás nechci odpověd." "Ani bys nedostal takovou jako bys čekal ty hajzle!" řekla jsem. Jednala jsem s ním jenom já. Nevím proč, ale jo. "Ho ho ho. A co kdyby se stalo tohle? Mám pystoli u jeho hlavy!" "Je to pravda Joe?" "Jo." řekl vystrašeně. Najednou se mi úplně zatmělo před očima. Omdlela jsem. Nevydržela jsem to. Denise se mě snažila probrat, ale omdlel i Nick. Kevin st. s ním dál mluvil. "Amy a Nick omdleli. Spokojenej?" "Bezva. To jsem nečekal. Pro dnešek to stačilo. Tak nashle." Ještě vystřelil do vzduchu a hned zavěsil. Alespoň jsme doufali že do vzduchu. Mezitím jsme se probrali. "V..v..vážně řekl...ž..že..že.." "Jo vážně Amy. Taky jsem myslela že omdlím." řekla Denise. "Proboha. Já jsem vážně omdlel." divil se Nick. "Všichni jsme si mysleli že omdlíme takže..." řekl Kev. "Tohleto už je vážný." řekl Frankie. "Myslel jsem že si nic nedovolí, ale když se naštve dokáže hodně. Mě je špatně. Musím se napít." "Dneska zkusil vážně hodně. Už je to špatný. Nemůžeme už věřit, že je to měkota. Protože není a brzy tohle neunesem." řekl Kevin st. "Něco jsem slyšela. Když volal. Jakoby...řehtání koně." "Řehtání koně?" řekli všichni najednou. "Jo. Možná že je někde na statku. Nebo tak. Jenom říkám co jsem slyšela." "Dobře. Zavoláme na policii a řeknem jim to." řekla Denise. "A pro mě je to stopa." zvedla jsem se a šla si pro bundu. "Moment, moment, moment. Ty chceš jít hledat? Sama? Teď? V 6 hodin večer?" zeptal se s údivem Kevin st. "Jo. Jestli je to stopa tak jo. Už to nevydržim." "Dobře, moment. Někdo musí jít s tebou." "Já jdu." nabídl se Kev. "Já taky." řekl Nick. "Dobře. Hodně štestí. A vemte si tuhle věcičku." hodil nám mobil. "Zavolejte když cokoliv zjistíte, ale nejezděte moc daleko."
Bloudili jsme všude okolo lesa a jezdili různě do přírody kde by mohli být opuštěný statky. Ptali jsme se lidí. Ale bezúspěšně. Zastavili jsme u jednoho lesa a šli ho prozkoumat. Šmejdili jsme všude, ale nic. Byl by koneckonců zázrak kdyby tam něco bylo. V deset hodin jsme se vrátili. Sklesle, zničeně, mizerně, poraženě a i trochu provinile jsme šli domů. Tak jsme se cítili. A ještě hůř.
Ráno jsem přemýšlela. Nebylo by možný aby ten úkryt toho zločince byl někde úplně jinde. Přece by nejel autem do lesa a náhodou tam nenatrefil na Joea. To asi nechápete že jo? :) No chci říct, že jsem si pořád myslela že je ten zločinec někde v tom lese. Nevím proč, ale jo. Šla jsem proto tam. A kupodivu jsem spadla do díry. Byla tam chodba. Vypadalo to fakt divně. Bylo to celý vypracovaný centrum. Všude byli boxy a klece se zvířaty. Byli tam i koně. Proto jsem se trochu zaradovala že by to mohlo být ono. Šla jsem dál nekonečnou cestou asi tak 300m.  Bylo tam spousta dokulata vytvarovaných místností. Jedna za druhou bez dveří. A najednou jsem vešla do poslední. A...
Pokračování příště

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama