"Stop hoping, start believeing." - Joe Jonas

"I don't believe that you can't fall in love with someone you never met. It's too bad, I don't believe it." - Nick Jonas

"Live at the top, like you're on the bottom." - Kevin Jonas

Pomozte jim!

Aj ty môžeš pomôcť
pomahejte-jim.blog.cz
kklg
*
Psia Dušička
pomipo.blog.cz
www.psiadusa.sk


UZDRAVME SVĚT!!!

Splnění snu díl 14.

21. dubna 2010 v 22:32 | Jonas super fan number one |  FanFictions
Tenhle dílek bude trochu detektivní:)

Zavolala jsem domů, že tam zůstanu déle. Nevěděla jsem do kdy. Jonásci měli mít koncert. A měli na něm hrát i ty nové songy co mi hrály. Byly vážně bezva a měli i bezva názvy. Například "You love me, you hate me", "Magic or illusion" nebo "I'm freak". Měl být už za dva dny. 
Vzali tam mě i Tess a vzali nás i do zákulisí. Bylo to úžasný!!! Vidět ty desetitisíce fanoušků a šťastný Jonásky bylo prostě neuvěřitelný. Po koncertu se Joe šel projít do lesa. Vypadal dost zamyšleně. "Tak jedem!" řekl Kevin st. "No moment nemůžeme. Joe je někde v lese." "Cože? V noci, v lese, po koncertě a když ví že chceme odjet?" "Já nevím. Jen vím že šel do lesa a byl zamyšlenej." "Tak ho půjdeme najít. Vždyť to tady ani nezná." řekla Denise. Vzali jsme baterky a šli neznámo kam. ""Joe? Joe? Joe? Kde si?" Neodpovídal a to nás vyděsilo. "Třeba bude už u auta." řekl Kevin. "To nevim. Uvidíme. Kdo tam půjde?" zeptala se Denise "Já." řekl Nick. "Tady máš mobil a klíče. Zavolej." "Jo." "Já půjdu taky." řekl Frankie. Byl unavenej. "Jo a už tam rovnou zůstaň a jdi si lehnout." řekl Kevin st. Asi za pět minut volal Nick, že Joe tam není. "Přespíme na noc v tourbusu." řekla Den. "Nemůžeme přece odjet." "Ne." řekla jsem. Den na mě zvedla obočí, ale nemohla jsem to vidět, když byla tma. Šli jsme se starostma k busu. Měla jsem hroznej strach. Bylo skoro na 100% jasný, že se ztratil.
Ráno jsem vstávala v půl páté a šla ho hledat. Prošmejdila jsem všechny kouty ale nic. Bylo mi hrozně. Tohle nám chybělo. Nejdřív Elvis a zničenej Nick (vlastně všichni) a teď tohle. Doufala jsem že třeba příjde někdy pozdě večer, ale nic. Na polici už jsme zavolali a pátrání už probíhalo. Nejednou jsem nad sebou slyšela helikoptéru. Bylo mi fakt hrozně. Nevěřila jsem tomu! Nebo jsem si to spíš neuvědomila. Tím se můj pobyt tam, ještě prodloužil. Neodjela bych! Přišla jsem k busu kolem půl osmé a všichni už byli vzhůru. "Nic?" zeptal se Frankie. "Ne." odpověděla jsem smutně.
Celej den jsme jenom hledali a hledali. K večeru nám někdo zavolal. Mysleli jsme že je to policie, ale byl to někdo...někdo. Byl to nějakej chlap a měl vlezlej podrazáckej hlas. "Tak co? Máte starost o Joea? No přece jenom je to rocková hvězda. Byla by ho škoda" Měla jsem sto chutí zařvat do toho telefonu že je to pěknej hajzl a spoustu dalších věcí. Ale mohl by mu něco udělat. "Tak? Kdepak si myslíte že je? No?" Už jsem to nevydržela. "Vy nevíte co to je mít o někoho strach? Jste vážně takovej...takovej...nedá se říct co! Proč tohle děláte? Okamžitě řekněte co chcete!" "No dobře. Ták. Já ani nevím co chci. Možná slávu, možná vaše utrpení, možná jeho utrpení. Zaslouží si to! Má všechno jenom proto že je slavnej!" Byl to vážně hnusnej, bezcitnej slizoun. "Tak co, Joe? Máš strach?" "Ne." Měla jsem sto chutí zaječet, když jsem slyšela že je v pořádku. "Ne? Ale helemese. Pročpak, ne?" "Takovejch voplizlejch slizounů se nebojim." "Ale to je chyba, Joe. Velká. Vsaď se že se budeš bát. A moc se budeš bát!!!" "Nechte ho!" zařvala Den. Všichni jsme sotva dýchali. Měla jsem pocit že strachy omdlím. "Co chcete?" zeptal se Kevin st. "Nó...možná...uznání jako má on!" "No víte když s vámi budeme spolupracovat, potřebovali bysme o vás něco vědět..." řekl Frankie. "Věřte mi." špitl, když viděl naše nechápavý výrazy. "No ták, jsem GUY a jsem docela dobrej ve zločinech. Jinak zbožňuju utrpení druhých. A vy?" "Inteligencí nepřekipuje." zašeptal Kev. "Ne." řekla jsem. "To je výhoda." špitla jsem a zeptala jsem se toho dědka: "Zajímavý vlastnosti. Co chcete udělat Joeovi?" "Jednoduchá otázka a složitá odpověď. Nevím. Zatím. A s kým mám tu čest?" "Hádej!" odsekla jsem. "Frankie Jonas, Nick Jonas, Kevin Jonas II, Denise Jonas, Kevin Jonas a Amy Fleming." řekl Frankie. Choval se jako kdyby měl plán. "Wow. Dost lidí. Amy je ta s prozířlou pusou?" řekl slizoun a zasmál se svýmu "vtipu".  "Jo ty blbče." "Hoho! Takhle bych se nechoval k někomu kdo má moje nejbližší. A může jim kdykoliv ublížit." "Tak to dokažte! Udělejte něco Joeovi." "FRANKIE!" řekla jsem vyděšeně."Ticho. Věřte mi." "No tak jo. A proč to chceš? Proč chceš abych mu ublížil? Tvému bratrovi. No? Proč?" Frankie zakryl sluchátko a řekl nám: "Jo. Přesně tak jak jsem předpokládal. Má plnou pusu keců, ale netroufne si nic udělat." "To nikdy nevíš." řekl Nick. "Ale jo. Vím." "Tak? Proč? Odpověz!" "Ne nechci. Proč bych to chtěl. "Říkal jsi že mu mám ublížit!" "Dobře. To jste asi špatně pochopil." "Nevím co to hraješ za hru, ale nehraju s tebou. Tak. Joe. Vzkaž něco svým blízkým. Dokud můžeš!" mrazivě se zasmál. Bylo mi strašně. Ze všech sil jsem zadržovala slzy. "Dobře. Ale jenom tohle. Nebojím se. Tak ani vy." "Kéž by to šlo Joe." řekla jsem si v duchu. "A co děláte za zaměstnání?" zeptala jsem se v naději že nám to pomůže. "Zaměstnání? Kradl jsem. Teď páchám zločiny." "Jak dlouho a o čem s náma ještě chcete mluvit? O ničem vlastně nemluvíte, nic nechcete, tak co?" "Ale naopak, Amy." "Neříkejte mi jménem!" "Chci, abyste trpěli!" "Ale to se nestane. Proč? Kvůli čemu?" řekl Frankie lhostejným tónem.  Ale fakt předsvědčivě. "Jde přece o Joea. O rodinu. No tak. Nevadí ti to?" "Ani ne. Jde mi na nervy." "Vážně? Hmmm. Zvláštní. Tak jo. Ahoj zítra. Když né tebe potrápím ostatní. A věřte nebo ne pro NĚJ to bude krutý!" Zavěsil. "Ó můj bože!!!!!" řekla Den. "Co teď?" "Může být konec konců kdekoliv." řekl Nick. "To jo. Ale já to nevydržím. Možná mu ublíží! Dovedeš si to představit?" "Jo dovedu mami. Ale věř mi že mu nic neudělá." řekl na to Frankie. "Jak to víš? Když ne dneska tak zítra, pozítří, jak dlouho ho to bude bavit!" "No dobře. Uvidíme. Můžeme jen doufat." "Já to nevydržím!" řekla jsem a utekla pryč. Běžela jsem na mýtinu a tam se rozbrečela. Nemohla jsem to v sobě déle dusit. "JOE! Prosím! Ať ti neublíží!!!! Prosím, prosím, prosím!!!!!!!Prosím." Musí existovat způsob jak toho chlapa vypátrat! Třeba zvuky v telefonu! Zítra budu poslouchat! Za každou cenu ho musíme najít!
Tess jsem zavolala už dávno. Byla z toho hrozně vyděšená. A asi tak zoufalá jako já. Nemohla jsem spát, nemohla jsem myslet. Byli jsme pořád v Tourbusu. Nejeli jsme domu kdyby se mu náhadou podařilo utéct a byl někde blízko. Čekala jsem. Marnila jsem hodiny. Trápením. Zazpívala jsem si Appreciate a místo she zpívala he. "Life is too short so take that time and Appreciate" - Život je příliš krátký, tak přijmi tenhle čas a oceňuj. Rozbrečela jsem se. Nádhernej song.
Pokračování příště


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MJJDream MJJDream | 22. dubna 2010 v 3:58 | Reagovat

Páni, to je síla a nervy. Jsem zvědavá, jak to dopadne.

2 Jonas super fan number one Jonas super fan number one | 22. dubna 2010 v 14:41 | Reagovat

Díky. Jo jsou to nervy. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama