"Stop hoping, start believeing." - Joe Jonas

"I don't believe that you can't fall in love with someone you never met. It's too bad, I don't believe it." - Nick Jonas

"Live at the top, like you're on the bottom." - Kevin Jonas

Pomozte jim!

Aj ty môžeš pomôcť
pomahejte-jim.blog.cz
kklg
*
Psia Dušička
pomipo.blog.cz
www.psiadusa.sk


UZDRAVME SVĚT!!!

Splnění snu díl 10.

5. dubna 2010 v 14:30 | Jonas super fan number one |  FanFictions
Je tu další díl. Tentokrát hodně brzo. :)

Ten rozhovor s Kevem mi pomohl a bylo mi líp. Šla jsem se projít do lesa a spatřila jsem nějaký pohyb mezi stromy. Přišla ke mně nějaká žena. "Ahoj. Támhle bydlí rodina Jonasů že ano?" "Jo. Kdo jste?" "Jsem Sharon. Nejsem od tisku neboj. Jen se tě chci na něco zeptat." "Dobře." "Znáš se s nimi?" "Ano, jsem tam na návštěvě." "Ó no výborně. Nick Jonas. Jak moc má rád Elvise?" zeptala se na otázku která mě trochu udivila. "Jste tu kvůli jeho ztrátě? Viděla jste ho? Našla jste ho?" "Ne, jen to potřebuju vědět. Jak reaguje na jeho zmizení?" "Hodně špatně." řekla jsem. "Pořád je jen zavřený ve svém pokoji a telefonuje. Je strašně zničenej." "Tak to jsem netušila. Hele tady je moje adresa. Vem si jí a na Štědrý den mi zavolej." "Proč?" zeptala jsem se nechápavě. "Prostě to udělej." "Dobře." "Jo a o tomhle rozhovoru nikomu neříkej." řekla naposled a odešla. Přišlo mi to divný a zvláštní. Bylo mi jasný že mi neřekla pravdu. Rozhodla jsem se že jí poslechnu a nikomu to neřeknu.
"Ahoj." řekl Joe. Čekal na začátku lesa. "Ahojky." odvětila jsem. "Pojď. Chci ti něco ukázat. Ale zavři oči." "Tak jo." řekla jsem váhavě. Vedl mě docela daleko do lesa. Měla jsem takovej zvláštní pocit, když mě držel za ruku. "Tak můžeš otevřít oči." řekl. "Páni!!!" řekla jsem. Dovedl mě totiž na naše oblíbené místo kam jsme před dvěma lety chodily. "To je úžasný, Joe. Díky." Byla to malá mýtina s potůčkem. Vážně kouzelný místo. "Nemáš zač." řekl. "Už dávno jsem si říkal že tě sem vezmu, ale nějak nebyl čas." "Vůbec se to tu nezměnilo. Měli bysme sem vzít Nicka. Aby se odreagoval." "Jo to jo. Tak strašně ho to vzalo." S Joem jsme si  byli tak blízký, že jsem přemýšlela jestli mu mám říct o tom rozhovoru. Rozhodla jsem se že ne. Byli jsme si hodně blízký, ale nejsem jasnovidec. Nemohla jsem vědět, jestli zareaguje tak jak chci a jak jsem si myslela že zareaguje. "Ještě jednou díky." řekla jsem. Chvíli jsme tam byli a povídali si. No ta chvíle nakonec byli dvě hodiny.
Zbývali tři dny do vánoc. Nick přišel dolů. "Ahoj." řekla jsem. Všichni byli někde venku, byla jsem tam jen já. "Končím." řekl. "S čím?" "S hledáním Elvise." "COŽE??????" zeptala jsem se s obrovským údivem. "Nemá to cenu. Už ho nikdy nenajdeme." "TO NEŘÍKEJ! To není pravda! Máme ještě naději." "Ale ne. Nemáme, Amy." "Nicku. Takhle tě neznám. Ty se přece nevzdáváš. Popral si se s nejhorším obdobím cukrovky. Musíš zvládnout i tohle. A vůbec, kašlu na nějakej slib. Musím ti to říct. Nemůžu se na tebe dívat. Dneska jsem potkala jednu ženu. Sharon. Ptala se na tebe a na to jak ztrátu Elvise zvládáš. Řekla jsem jí že hodně špatně a ona mi dala svojí adresu. Nicku. Máme šanci. Řekla mi že jí mám na Štědrý den zavolat. Neřekla mi úplnou pravdu. Myslím že o Elvisovi něco ví." "Amy." řekl úlevně. "Alespoň máme nějakou šanci. Jsem rád že si mi to řekla." "Já jsem taky ráda. Řekla mi že to nikomu nemám říkat, ale nesnesu se na tebe dívat, jak se trápíš. Ještě tři dny. A pak se dozvíme něco víc. Ale nechci abysme si dělali falešný naděje. Nevíme co nám chce říct." "Jo, ale ostatním to neřekneme. Nechci aby se to zvrtlo." řekl. "Souhlasím."
Šla jsem k Tess. "Ahojky." řekla jsem. "Co je že máš tak dobrou náladu?" zeptala se. "Mám to napůl." Stromek byl už postavený i s dárkama. Pořád mi to přišlo tak neuvěřitelný. Že se to muselo stát zrovna Jonáskům. Najednou mi přišlo všechno naprosto děsný. Vyběhla jsem od Tess. Potřebovala jsem si poslechnout "Hold On". Protože přesně to jsem potřebovala. Vydržet. Když jsem si to pustila přišel tam Kev a Joe. Zazpívali jsme si. Pak jsem oba dva obejmula. Pak jsme začali blbnout a lochtat se. Ten den utekl celkem rychle. A tolik se toho stalo.

Dva dny do Štědrýho dne. Dva dny od pravdy. Uběhly celkem rychle. Já a Nick jsme po sobě pořád nervózně koukaly, protože jenom my jsme věděly o Sharon. Vlastně jsem ani nevěděla kdo to je. Ale bylo mi to jedno. Jestli věděla něco o Elvisovi, bylo to fuk.

U zločince
U Sharon nikdo nevěděl o tom že byla za rodinou Jonasů. Sháněla nové štěně, které by se Elvisovi alespoň trochu podobalo. "Billy, musím ti něco říct..." "Co? Ty si za nima byla?" řekl Billy když mu všechno řekla. "Klid. Ta holka má moje číslo a zavolá mi. Říkala že je naprosto zničenej. Tak tady máš to svoje "Je jim to jedno". Spokojenej?" odpověděla Sharon naštvaně. "Dobře, dobře. Asi jsem to přepísknul. Najdeme nové štěně a Ashley všechno vysvětlíme." "Jo, to by chtělo. Dokonce jsem se na internetu dozvěděla že Nick má cukrovku." "To je hrozná nemoc." řekl Billy. "Jo to teda je. Tak pojď. Jdeme vybrat to štěně." "Ale nejdřív to řekneme Ash."

"Tak. Je tu den D." řekla jsem Nickovi. "Jo, jo." "Tak já jdu na to." Vytočila jsem to číslo co mi dala. "Haló?" "Sharon! Dobrý den, to jsem já ta holka se kterou jste mluvila v lese o Elvisovi. Amy." "Á Amy. Ahoj. Dobře tak mi dej adresu a mi s Elvisem přijedeme." "COŽE???????????????!!!!!" zařvala jsem do telefonu. "CHCETE ŘÍCT ŽE HO MÁTE U SEBE?????????????!!!!!!!!!!!!!" "Ano. Víš já ti to nechtěla říkat. Naše dcera, Ashley, má toho psa fakt ráda a tak jsme potřebovali čas abysme sehnali jiné štěně." Nick mi doslova vytrhl telefon z ruky a zapnul reprák. "CO TÍM MYSLÍTE?" "Promiňte? Kdo je to?" zeptala se zmatená Sharon. "Já, Nick. Majitel Elvise." "Aha. Přivezeme vám ho. Řekněte mi adresu." Nick jí rychle nadyktoval adresu a zmateně a omámeně zavěsil. "To snad nemyslí vážně." řekla jsem otupěle. "My se tady trápíme celý čtyři dny a nakonec zjistíme tohle." "Já tomu nemůžu uvěřit. Budu mít Elvise zpátky?" "Nejspíš jo." Zařval až ho zabolelo v krku. "Já jsem ztrácel naděje. Před třema dněma jsem to chtěl vzdát. A stane se tohle." "Amy. Já nedokážu slovy vyjádřit díky." "Nemusíš. Já jsem vlastně nic neudělala." "Ale jo udělala. Dala jsi mi novou šanci. Díky." Obejmul mě až jsem skoro nemohla dýchat. "Nicku, Nicku. Škrtíš mě." "O, promiň." řekl. "Dobrý." řekla jsem se smíchem a s hroznou radostí, protože se mu poprvé od té doby na tváři rozlil úsměv. "Musíme to říct ostatním!" řekl. "Jo!" Dani a Demi už byli tady. "LIDI! LIDI! LIDI! LIDI!" křičeli jsme oba dva jako šílení. Pak jsme všem všechno řekli. Byl to pro ně šok. Všichni jsme se najednou otevřeli. Za chvíli jsme ovšem uslyšeli dodávku. Hrnuli jsme se ke dveřím a Kev skákal přes Joea a Joe přes Nicka a Nick přes Keva až se jim nakonec podařilo otevřít dveře. Nick se snad 100km za hod. rozběhl k autu. "ELVISI! ELVISI!...." křičel pořád dokola. Elvis vyběhl z auta a běžel ke svému pánovi, ale nestihl to, protože ho Nick mezitím povalil na zem. Váleli se tam tak a dováděli. Všichni jsme se pak rozběhli za nima. Spadli jsme na zem a váleli se taky. Brečeli jsme radostí. A po hoooodně dlouhý době jsme viděli Nicka se smát. Bylo to jako z pohádky se štastným koncem. Prostě bezva. Pak jsme celý zelený od trávy poděkovali Sharon a šli k Tess. Konečně všichni viděli tu nádheru. Rozdali jsme si dárky a bylo to zase jako dřív. "Tolik se toho za poslední týdny událo." řekl Kevin Sr. "Jo." řekl štastný Nick s Elvisem v náručí. "Teď už snad všechno bude dobrý." řekla Demi.
Pokračování příště

jonas-brothers-78296
JB 101
JB 89
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MJJDream MJJDream | 5. dubna 2010 v 14:48 | Reagovat

Nádherný dílek, konečně je Elvísek zase u Nicka!!!! :-) A také to je opět vtipný dílek, bezva. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama