"Stop hoping, start believeing." - Joe Jonas

"I don't believe that you can't fall in love with someone you never met. It's too bad, I don't believe it." - Nick Jonas

"Live at the top, like you're on the bottom." - Kevin Jonas

Pomozte jim!

Aj ty môžeš pomôcť
pomahejte-jim.blog.cz
kklg
*
Psia Dušička
pomipo.blog.cz
www.psiadusa.sk


UZDRAVME SVĚT!!!

Od koní k JB 2. díl

20. dubna 2010 v 21:13 | Jonas super fan number one |  FanFictions
Další den, po tom co mi napsali, jsem absolutně nevnímala. Kámošky ve škole se mě ptali, jestli jsem v pořádku. Jen jsem něco zamumlala. Psali jsme ten den samé testy a dostala jsem ze všech pětku. No, ale divíte se? :) Kdyby vám odepsali JB chovali byste se úúúplně stejně. Nevěříte? Věřte. :) Byla jsem tak mimo že jsem si ve škole zapoměla tašku. Ten den jsme neměli úkoly, tak tam zůstala. :) Letěla jsem jako šílená domu, zapla jsem PC a rychle koukla co mi napsali a jestli mi napsali. Napsali tohle: Ahoj. Klidně se můžeme setkat, ale nevíme kdy. Skoro nemáme čas. Možná že by to šlo příští týden ve čtvrtek? Třeba ve dvě?

Měj se hezky
JB
AAAAAAWWWWWWWW! Rychle jsem napsala Jenny. Ta skoro okamžitě zavolala zpátky. "To je úžasný! Ty se s nimi fakticky setkáš!" "Jo. A napadlo mě že se s nimi taky budeš chtít vidět?" "No jasně že jo! Uvidíme se ve čtvrtek. Celej týden nespim." "Nápodobně. Ahoj." zavěsila jsem a šla to říct mamce. Musela jsem se s ní domluvit aby mi napsala omluvenku. Ve čtvrtek jsme měli odpoledku.
Celý týden a půl jsem byla mimo. Mamka řekla že nemá smysl abych chodila do školy, stejně jsem nic nevnímala. No a konečně nastal den D. Jenny ke mně přišla už v šest ráno. "Co tu děláš? Je šest!" "Jo, já vím, ale nemohla jsem si pomoct." "Jo jo dobře. Pojď dál." řekla jsem. "Zdáš se mi klidná na to co se dneska stane." "Jo to já jsem vždycky. Nemůžu se dočkat a když na to dojde jsem klidná. Teda strašně se těšim, to jo!" Celý den byl neúnosný. Nemohli jsme se dočkat! Konečně bylo půl jedný tak jsme mohli jít do parku, tam jsme se domluvili. Bylo krásně a teplo. Seděli jsme tam a najednou jsme před sebou viděli stín tří postav. Zvedli jsme hlavy a krásně se na nás usmívali Nick, Joe a Kevin. "Ahoj." řekli. Nebyli jsme schopný říct ani slovo. Byla jsem v šoku. Myslela jsem že omdlím. Ale...kupodivu se to nestalo. :) Najednou někdo řekl ahoj. Po chvíli jsem si uvědomila že jsem to byla já. Pořád se nádherně usmívali. Jenny taky omámeně pozdravila. Pak jsem si uvědomila že na ně zírám s otevřenou pusou. Rychle jsem jí zavřela. "Ty jsi Lily?" zeptal se mě Nick. "A..ano." vykoktala jsem. "A ty jsi...?" "J...J...Je...Jenny." Pořád jsme se nemohli probrat. "Půjdem třeba někam na zmrzlinu?" zeptal se Kevin. "J..jo." Mimochodem stráááááááááááááááááááášně jim to slušelo. Zvedla jsem se, ale tak blbě že jsem zakopla o nohu lavičky a hodila držku. Jenny i Jonásci se začali smát. Muselo to vypadat tak srandovně. :) Taky jsem se začala smát. Nakonec, už docela probraná jsem se celá zaprášená zvedla a šli jsme do cukrárny. Bylo tam nejdřív trapný ticho. Nikdo nevěděl co říct. Nakonec to prolomil Joe. "Jak jste nás vlastně poznali?" "No..." Vyprávěla jsem jim všechno až po to jak jsem potkala Jenny. Jenny taky řekla svůj příběh. Pak jsme si povídali o všem možném. Třeba o Summer Tour 2010 nebo o Camp Rocku 2. Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit! Nechtěla jsem si připustit to, že tohle skončí a nikdy je už neuvidím.
Povídali jsme si asi do pěti a pak jsme se šli projít. Chodili jsme různě po městě asi tak do osmy. Museli jsme pak všichni jít. Bohužel. :C Za těch několik hodin jsme se dost poznali. Byli přesně takový, jaký jsem si je představovala. Já a Jenny jsme se s nimi objali, rozloučili se a smutně odešli.
"To byla vážně nejlepší věc v mém životě!" řekla Jenny. "Díky tobě. Takže ti děkuju." "Ale to není kvůli mně." "Ale je. Kdyby si jim nenapsala a nevzala mě sebou, nestalo se to." "No dobře. Koukni! Co je to?" Vytáhla jsem z kapsy malý přeložený papírek. "To nevím. Koukni se." Stálo tam: Jste obě moc hodný. A vidíme že nás máte vážně rádi. Napadlo nás že se možná budete chtít sejít ještě jednou. JB "WOW!" řekla jsem. "Jasně že jo!" "Jo, ale jak jim to dáš vědět.?" Na druhý straně stálo: Jestli jo, tak zítra v parku ve stejnou dobu. "Jednoduše." odpověděla jsem jí. "Vezmeš mě zase sebou prosím?" "Jasně."

JB 54
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MJJDream MJJDream | 22. dubna 2010 v 3:57 | Reagovat

Super díl, těším se na další. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama